Jan Hřebejk o filmu: „Na začátku filmu padne závažné obvinění. Zeť, který žárlí na svého tchána, ho nařkne z udavačství. Nevidíme, zda je obvinění oprávněné nebo není. A pokud ano, zda se vše odehrálo způsobem, jakým je to prezentováno. Sledujeme informaci, která se na počátku jeví jako pomluva a hřích, který se odehrál v minulosti a začíná postupně měnit životy lidí a vytvářet paradoxní situace. Pozorujeme jednotlivé postavy, jak na toto obvinění reagují, hájí ho nebo zpochybňují. Jednoznačnost, ke které divák během děje dospěje, se snažíme prohloubit zobrazením charakterů postav a jejich životů. Pro mě je tento film žánrově nejbližší filmu Musíme si pomáhat. A sice v tom smyslu, že sledujeme postavy a měníme na ně názor a s postupujícím dějem prohlubujeme znalost charakteru jednotlivých postav.“
